Blog

Příloha Orientace zítřejších Lidových novin přináší literární analýzu stavu Teplic "Město s useknutou hlavou". Článek se snaží trochu postihnout všechno, místy je víc literární než srozumitelný a něco akcentuje přesmíru, na druhou stranu ale má jasný názor a o něm se dá mluvit. Pro zájemce otvíráme pod tímto příspěvkem diskuzi: Vystihl autor atmosféru města? Pokud ano, co je její příčinou?
Těšíme se na debatu.

Když byla v roce 2005 dokončena re-konstrukce (tedy znovu-vystavění) geniálního díla Georga Bähra Frauenkirche na drážďanském Neumarktu, staly se dvě (vlastně nepředpokládané) věci. 1) Do Drážďan, na nichž ještě koncem 90. let bylo takřka na každém kroku poznat, že se města stalo obětí spojeneckého bombardování, hromadně vtrhli (západní) investoři a po Frauenkirche se začalo s re-konstrukcí vlastně celého centra. 2) Protože si nikdo takovou masivní stavební euforii neuměl představit, nikdo ji také nijak neplánoval.

Po nedávných "velkých" volbách do poslanecké sněmovny si komentátoři novin libovali, jak se konečně občané rozhodovali podle programu, jak jsme byli svědky (a účastníky) souboje ideí. Jsem k tomu názoru trochu skeptický, ale pokud tomu tak je, jsem za to rozhodně rád. Na podzim nás čekají volby do místních zastupitelstev. Nemá smysl opakovat, že "komunál" je něco jiného než "vysoká politika", a je proto zbytečné dělat jakékoli paralely. Požadavek na jasný a promyšlený program je však stejný.

Fatalismus už se nenosí, ale tady se nedá jinak: už brzy se rozhodne o podobě centra Teplic na mnoho let dopředu. Nejde o koncepční rozhodnutí vedení města, ale podnikatelský záměr jedné konkrétní firmy. Nepřijatelné na tom je, že právě radnice se měla chopit úlohy facilitátora diskuze nad tím, jak má městské centrum vypadat. Namísto toho jen 3. 9. 2009 vydala rozhodnutí, že "Statutární město Teplice souhlasí s výstavbou multifunkčního centra, který nahradí stávající obchodní domy Prior a Merkur."

Už dlouho v Teplicích nikoho tolik nepřitahoval prázdný pozemek s hromadou sutin - na místo budovy Městských lázní se chodili Tepličané dívat ještě několik týdnů po jejich stržení a obvykle si pár chvil prázdné místo mezi stromy fascinovaně prohlíželi.